Nemám problém s Listopadem. Problém mám s tím, kam
se ubíral následný vývoj, říká novopečený prostějovský radní za KSČM Jaroslav
Šlambor
Prostějov – Po pětadvaceti letech se do nejužšího
vedení Prostějova dostali členové komunistické strany.
Je to trochu paradox, protože říjnové komunální
volby pro ně z hlediska počtu hlasů dopadly hůře než ty předchozí, po nichž
zůstávali v opozici.
Jaroslav Šlambor, jeden ze tří nových radních za
KSČM, byl lídrem stranické kandidátky a především on sestavoval volební
program. Nyní přiznává, že ho psal s podvědomou myšlenkou, že skončí znovu v
opozici.
Nestalo se. Nová koalice v pondělí poslala svými
hlasy komunisty do Rady města Prostějova. Jaroslav Šlambor, který v ní má
výsadní postavení jako konšel uvolněný pro práci na nadregionálním investičním
projektu, říká, že má radost, protože se „povedlo vymazat jedno dlouholeté
tabu“.
KSČM funguje ve společnosti a v politice jako nutný
vnitřní nepřítel, ale přestože to z úst komunisty nebude znít zrovna dobře,
použiji na obranu parafrázi z bible: „po ovoci suďte…“ Jaroslav Šlambor se
takto vyjádřil minulý týden, kdy jsme spolu hovořili v Národním domě.
Byl milý, vstřícný, ochotný. Brzy jsem ovšem
pochopil, že z toho, co a jak odpovídá na mé otázky, pořádný rozhovor udělat
nedokážu. Ta řeč jakoby se nedala uchopit. Byla košatá, mnohomluvná, obratná
ale téměř bez obsahu. Uchýlil jsem se proto k tomu, co by dobrý novinář dělat
neměl. Spokojil jsem se s ujištěním, že na dotazy odpoví písemně. Zde je
výsledek…
Před necelým rokem jste navrhoval vyvěsit v obřadní
síni radnice, kde se konají zasedání zastupitelů, heslo TGM Nebát se a nekrást.
Nebudete mít jako člen rady problém s ceremoniální povinností kladení věnců k
soše TGM při výročí 17. listopadu?
Jestli dovolíte, tak to vezmu postupně. Ten můj
návrh s umístěním hesla TGM nebyl můj nápad. S ním přišel občanský aktivista
pan Navrátil, který k tomuto činu vyzval zastupitele na vašich internetových
stránkách. Trochu mě překvapilo, že jsem byl jediný, kdo hozenou rukavici zvedl
a jeho doporučení předložil zastupitelstvu ke schválení. Pan Navrátil totiž
svým návrhem vlastně řekl: Dámy a páni zastupitelé, bojíte se a kradete. No, a
protože jsem byl zastupitel, nekradu a bojím se jen občas, tak se mě takovéto
osočení docela dotklo. Ta druhá část otázky je relevantní jen v kontextu mého
členství v KSČM, a to ještě s otazníkem. Nemám problém s Listopadem. Problém
ovšem mám s tím, kam se ubíral následný vývoj. A také s často neobjektivní
interpretací období, předcházející oné společensko-ekonomické změně. Ale to je
na dlouhé povídání. Takže jasně a stručně: uctít výročí jsem chodil dříve,
takže pro mě nic nového pod sluncem. A ještě dovětek. Jako ceremoniální
povinnost to rozhodně nevnímám. V opačném případě bych tam nešel. Lidé tehdy
chtěli změnu. Jestli se jejich očekávání naplnila, se musíte zeptat jich. Za
sebe odpovídám, že moje zdaleka ne.
Jak se cítíte jako první (jeden ze tří) porevoluční
člen rady Prostějova za KSČM? Funkci budete vykonávat jako zaměstnání.
Jako novinář jistě dobře víte, že popisovat pocity
není jednoduché. Je to určitě směsice pocitů. Počínaje radostí z toho, že se
povedlo vymazat jedno dlouholeté tabu, přes mravenčivé tušení, že to nebude
jednoduché, po odpovědnost k těm, kteří nám dali důvěru. Jednoduché to nebude
ani v rámci rodiny. Moje dosavadní relativní svoboda rozhodování při nakládání
s časem vezme jednoznačně za své. Snad se s tím nějak vypořádáme. Těch velkých
životních výzev před sebou již asi mnoho nemám, a tak se pokusím udělat vše,
abych svou pracovní pouť zakončil se štítem.
Jakou gesci si představujete pro své stranické
kolegy v radě města?
Ono ani tak nejde o mou představu. Já budu velmi
spokojen, pokud se podaří s koaličními partnery dohodnout co možná největší
využití našeho vzdělanostního a zkušenostního zázemí. Doktor Augustin i inženýr
Šmíd mají z komunální politiky nepřenosné, bezpochyby využitelné zkušenosti. Co
se týče mě, předpokládá se mimo jiné moje zapojení zejména do ITI, což je
zkratka pro sdružené územní investice. Ve hře jsou využitelné miliardy z Unie,
nezbytná bude úzká součinnost mezi zapojenými městy a tak dál. Věřím, že toto
téma bude později možné čtenářům přiblížit.
Při letošních volbách jste paradoxně přišli o
několik mandátů. Jak je na tom KSČM s členskou základnou v Prostějově?
Pravda je, že jsme v Prostějově o jeden mandát
přišli. V kontextu letošních voleb, kdy se klání zúčastnilo dvanáct subjektů,
se to dalo očekávat. I když osobně jsem věřil, že oněch pět se podaří obhájit.
Ta ztráta mandátu s členskou základnou ale až tak nesouvisí. Pro naše členy,
kteří se nejednou stali, a bohužel i dnes někdy stávají, terčem dehonestace, je
volba KSČM otázkou životní filozofie. Nikdy nás nezklamali a pro řadu z nich
bylo docela obtížné, fyzicky obtížné, voleb se zúčastnit. Jsme na ně skutečně
hrdí. Je dobré také vědět, že náš volební výsledek zajistili z podstatné části
naši příznivci a sympatizanti. Podotýkám, že bez billboardů a finančně náročné
kampaně.
Za jakých okolností a kdy přesně oslovila ČSSD
vedení KSČM s nabídkou politické koalice. Jednala s vámi jako s rovnocenným
partnerem?
Tady si dovolím být stručný. Po jednání ČSSD,
Pévéčka a ANO, které bylo neúspěšné, nás bez jakýchkoli předběžných konzultací
a podmínek pozval lídr ČSSD na sobotní nezávazné jednání za účasti zástupců
Pévéčka do Národního domu. V pondělí jsme možnou spolupráci dohodli. Jednání
bylo pracovní, konkrétní, slušné, korektní. Každá ze stran obhájila své
vyjednávací, tedy akceptovatelné pozice. Hlavní slovo měl, logicky, vítěz
voleb.
Představte, prosím, rámcově svou novou agendu a
cíle, kterých byste rád jako radní dosáhl?
Omlouvám se, ale ta otázka je z mého pohledu
předčasná. Něco jsem již naznačil, ale specifikace mé agendy je teprve v
počátcích. Myslím, že oblast ITI ale patří mezi priority. A co bych chtěl
dokázat? Jednoznačně lze odpovědět jenom jedno: obstát v nové situaci.
Stanovení cílů, včetně těch dílčích, je teprve před námi. Půjde o týmovou
práci.
Co si myslíte, že lze v nastávajícím volebním období
prosadit z volebního programu KSČM v Prostějově? (Objevují se v něm témata jako
jezdecká kasárna nebo zámek ve Ptení.)
Co se týče našeho programu. Myslím, že je to dobrý
rezervoár reálných, realizovatelných myšlenek. Prosadíme to, o čem dokážeme
přesvědčit naše koaliční partnery a opoziční zastupitele, přičemž nevěřím, že
opozice nepodpoří něco, co je zjevně ve prospěch komunity a občanů. Jezdecká
kasárna i zámek ve Ptení jsou témata, která předložíme. Je to majetek města a
jeho stav se nevyvíjí dobře. Spíše naopak.
KSČM byla v opozici, ale často podporovala záměry
koaličních stran. Mohl byste krátce vysvětlit, proč jste tak učinili například
při poslední schůzi v otázce změny územního plánu ve prospěch firmy Manthellan?
Těžko se odpovídá v obecné rovině. Navíc krátce.
Každý záměr byl jiný a i důvody našeho pohledu tak byly rovněž osobité. Jinak
si myslím, že v zastupitelstvu nebylo mnoho hlasování, která se opírala jen o
koaliční většinu. Každému, kdo ví, jak funguje zastupitelstvo, musí být jasné,
že až na malé výjimky přichází s projekty rada, a tedy koalice. No a opozice
buď schválí, nebo ne. Většinou stačí selský rozum, někdy spolurozhodují,
pravda, i jiná kritéria. Politický pohled, například. Ke schválení návrhu změny
územního plánu. Oslovený renomovaný pražský právník, který zpracoval stanovisko
k žalobě podané na město, de facto tento postup doporučil. Navíc jde o návrh,
který bude posuzovat nové zastupitelstvo. Nejde tedy o nevratný krok.
Proč si myslíte, že tak dlouho vydrželo „opoziční“
spojenectví ČSSD a ODS v Prostějově? Bylo to spojení poctivé vůči voliči? A je
současné koaliční spojenectví poctivější?
Tak to jsou dvě otázky a docela obtížné. Co se týče
pravo-levého spojení. Mám na to svůj názor, ale ten nehodlám nikomu vnucovat.
Určitě nejde jen o jeden faktor vysvětlující tuto realitu, ale jejich souběh.
Abych alespoň některé možné důvody uvedl: Potlačení ideologických, stranických
východisek při realizaci komunální politiky, úloha osobností a osobní vazby,
volební matematika, vliv výsledků celostátní politiky, to znamená význam a
postavení stran v parlamentu a senátu a tak dále. Další faktory jsou významně
spekulativní, nelze je prokázat, a tak není fér je vzpomínat. Zda je současné
spojenectví „poctivější“, skutečně nevím. Stejně, jako nevím, zda je poctivé a
priori prohlašovat, že do koalice s tím, nebo oním nepůjdu. Kdo chce dělat
politiku, měl by se naučit dělat kompromisy a zbavit se obezličky předpojatosti
a umět pracovat i s tím, kdo se mi nelíbí, natož když dostal mandát od voličů.
Tolerance se tomu, myslím, říká. Co však vím jistě, že vznik stávající koalice
se zapojením KSČM je výsledkem konsensuálního jednání. Nebo chcete-li,
schopnosti se dohodnout. V každém případě je výsledek zcela legitimní, dosažený
demokratickým způsobem.
V souvislosti s vaší kandidaturou do Senátu vám byla
připomínána minulost spolupracovníka vojenské kontrarozvědky v minulém režimu.
Když se vás na to budou ptát lidé teď, co jim řeknete?
Už jsem se lekl, že tuto otázku nepoložíte. Musím
jen s dovolením vaši otázku rozšířit o důležitou informaci. Téměř celý svůj
produktivní věk jsem byl vojákem z povolání. Z armády jsem odešel na vlastní
žádost čtyři roky po sametu, a to z velitelské pozice. Sloužil jsem u
výsadkových jednotek, řízených, světe div se, zpravodajskou zprávou. Dříve
existovala vojenská kontrarozvědka, dnes je to vojenské obranné zpravodajství.
Obé jako integrální součásti armády. Tedy pracující v armádě a pro armádu. To,
že dnes jsou naši a tehdejší nejlepší přátelé, dokonce bratři, našimi úhlavními
nepřáteli a ti, proti kterým jsme byli cvičeni, naopak našimi patrony, za to,
prosím, skutečně, ale skutečně nenesu žádnou odpovědnost. Platí to, co jsem
tehdy před senátními volbami řekl v ČT 24: V přelomových dobách uléháte jako
hrdina a probudíte se jako zločinec. Tak to, bohužel, chodí. Chci všechny své
příznivce, ale i odpůrce ujistit, že v životě jsem udělal dost blbostí, ale mé
působení v armádě k nim rozhodně nepatří.